Uběhl už nějaký ten čas a opět se setkáváme na stránkách našeho střediskového čtvrtletníku. Rád bych se s Vámi podělil o několik zážitků z naší víkendové akce „Po stopách hradů“, která měla za úkol, přiblížit a snad si i trochu na vlastní kůži vyzkoušet život našich předků na středověkém hradě.
Program již zmíněné víkendovky započal jeden dubnový páteční podvečer setkáním účastníků u dobré večeře ve stylu středověku, kde měli děti možnost ochutnat jídlo našich předků. S naplněnými bříšky jsme před spaním shlédli film „ Ať žijí rytíři“, který v nás probudil touhu po romantickém rytířském životě plném dobrodružství a boje o šlechetné srdce urozené dámy. Po ranním budíčku a „rytířské“ snídani jsme vyrazili vstříc dobrodružství, čekající nás na slezskoostravském hradě. Po překonání jisté části naší pouti autobusovou dopravou jsme vyrazili, tentokrát již na vlastních nohou zhruba 2 km dlouhou procházkou krásnou přírodou až k úpatí hradního návrší u soutoku dvou řek, a to Lučiny a Ostravice, kde se před mnoha staletími rozhodl hradní pán postaviti si svůj nedobytný hrad. Díky ne příliš krásnému počasí jsme byli téměř jedinými návštěvníky, a i díky této skutečnosti jsme si mohli hrad dosyta prohlédnout a doslova i prozkoumat, což jsme využili beze zbytku, hlavně v expozici útrpného práva na středověkých mučicích nástrojích. Neméně lákavě nás také zvalo k návštěvě hradní sklepení, ve kterém se nalézá expozice strašidel a bájných tajemných bytostí. V hradní věži jsme se nechali unášet na vlnách vůní nejroztodivnějších bylinek a koření, které naši předci používali jak na léčení, tak i v kuchyni. Po důkladném průzkumu všech hradních zákoutí pomaličku nastal čas loučení se s romantickými představami života hradního pána a nezbývalo nám nic jiného, než se vydat na cestu zpět k domovu. Nuže a co dodat závěrem? snad jen to, jak končí každá správná pohádka – zazvonil zvonec a víkendovky byl konec…
Pavel Toman
